Nepřestávejme žasnout…

K napsání této glosy mě přivedla úvodní esej z knihy Roberta Fulghuma – Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce. Četl jsem ji už před mnoha lety a asi ne náhodou se ke mně tato kniha dostala podruhé. 

V těch krátkých textech je tolik pravdy a moudrosti, že po přečtení každého eseje je mně vždy trochu lépe po duši, trochu lépe na srdci. Říkám si pak, že na světě je a může být krásně, a jsem vděčný za to, že jsem se do tohoto 3D světa narodil, abych tuto zkušenost okusil doslova na vlastní kůži. K tomu, abychom žili dobře a spokojeně, přidává Fulghum ve své eseji několik prožitých rad a doporučení, které si pamatuje právě ze školky. Mně nejvíce z jeho seznamu zaujalo toto: „Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a hraj si a pracuj.“

Vedle jisté míry a rovnováhy ve všem, čím se zabýváme a co konáme, si každý může dosadit to své, co ho baví a naplňuje. Třeba: každý den trochu sportuj, fotografuj nebo skládej papírové modely. To poslední bych si tam doplnil za sebe. Protože právě papírové modelářství mě chytlo asi v deseti letech a dodneška zatím nepustilo, drží mne to více než 30 let. I když nestříhám a nelepím každý den, ke svému velkému hobby se rád vracím. Mám rád tu hru na „architekta“, kdy vám pod rukama rostou hrady, historické domy či lidová stavení. Miluju ten pocit pohledu na ty malé stavby shora – z ptačí perspektivy a z různých úhlů. Ta radost z tvoření a vytržení z běžných kolejí a reálu je opojná a neskutečná. Vytrhuje jaksi z našeho časoprostoru. Vrací mě do dětských let, kdy bylo vše možné, kdy jsme svět pozorovali s dokořán otevřenýma a nadšenýma očima. A nepřestávali žasnout.

Nepřestávej žasnout! To je další Fulghumovo imperativ – doporučené „přikázání“, na které buď zapomínáme, nebo to už zkrátka neumíme. Jsem rád za chvíle, kdy mě tento pocit navštíví, a zkrátka ŽASNU. Třeba u zmiňovaných papírových modelů nad umem jejich tvůrců, kteří nám modelářům – patlalům dopřávají tento pocit úžasu. Stejně jako nepřestávám žasnout nad dobrou knihou, hudbou či obrazem, divadelní hrou či filmem nebo sportovním výkonem. Jsem rád překvapován a prostě rád žasnu a rád se nechám nadchnout. To mi naštěstí zůstalo z dětství. A jsem za to rád. I když s mým nadšením někdy mívá někdo, kdo se cítí být příliš „dospělý“ či příliš zkostnatělý, problém. Možná mu je jen smutno z toho, že tuhle schopnost úžasu a nadšení kdesi v dětství ztratil nebo opustil, a teď si nemůže vybavit, jaké to vlastně je. Dopřávejme si, jak Fulghum radí, každý den trochu tvoření, při kterém nás pohltí nadšení, a ve finále můžeme žasnout. Je to velmi opojná droga, která nás nic nestojí. I když vytváří jako každá droga návyk, který je navíc nakažlivý i pro vaše okolí, buďme za tuto závislost na úžasu a nadšení rádi. Svět je pak mnohem zajímavějším a inspirativnějším místem pro život.